• Mgr. Eva Veličková Hvorecká

Cukr a mé dítě

S nástupem na mateřskou se ze mě kromě specialistky na sportovní výživu musela stát i “specialistka” na dětskou výživu. Dětská výživa byla součástí státnic...to jo, ale mateřská je krásným příkladem toho, jak to v praxi funguje jinak - žádné medicínské a nutriční tabulky. Tohle určitě může fungovat v nemoci, ale zdravé dítě, i když je zdravé, je každé jiné. Má jinou růstovou křivku, jinak prospívá, jinak je kojeno, jinak rostou zuby aj.

Abych pravdu řekla, být nutriční terapeutkou na mateřské je trochu na hlavu, protože tu práci si berete domů, tu “práci” se snažíte aplikovat na dítěti, a je někdy náročné zachovat si tu zdravou míru rozumu, ale zároveň využít znalosti pro zdraví dítěte a správný vývoj. Tohle vše je myšleno obecně z hlediska výživy dítěte, ale ráda bych se v tomto článku zaměřila na cukr, protože je to dnes bezedné téma, hlavně u dětí.


Co je to cukr


Pro kontrolu přijatého množství cukru ve stravě je důležité rozlišovat přirozeně se vyskytující cukr v potravinách, cukr přidaný a cukry složené. Cukr přirozený se vyskytuje v ovoci, v menším množství v zelenině, v obilovinách, ale také v mléce a mléčných výrobcích ve formě laktózy. Dle Světové zdravotnické organizace (WHO) jsou volnými neboli přidanými cukry všechny monosacharidy a disacharidy přidané do potravin či nápojů během technologie přípravy. Do toho spadá i přislazování cukrem, medem či různými druhy sirupů při vaření a přípravě pokrmů doma v kuchyni. WHO za potraviny s obsahem volných cukrů považuje i ovocné džusy a džusy z koncentrátu. Složené cukry jsou polysacharidy, které by měly tvořit převážnou část přijatých cukrů. Mezi polysacharidy se řadí také vláknina, jejíž pozitivní účinky na zdraví člověka jsou už nad rámec tohoto článku.

Z hlediska zdravotního by se měl člověk co nejvíce vyhnout přidanému cukru ve stravě (cukrovinky, sladké pečivo, slazené nápoje, slazené mléčné výrobky, přislazování apod.), který může mít jiné fyziologické důsledky oproti cukru přirozenému, jehož zdrojem je hlavně ovoce. U velmi aktivních jedinců (vrcholových a výkonnostních sportovců) je to trochu specifičtější situace, ti mohou být v příjmu přidaného cukru o něco povolnější.

Dnešní potravinářský průmysl je, bohužel, charakteristický právě obsahem vyššího množství přidaného cukru v potravinách a nápojích. K potravinářskému průmyslu se přidává reklama a marketing, která se umí moc dobře zaměřit na děti, prostřednictvím pohádkových postaviček a hrdinů, toho, že je to prostě “cool” atp. Nebo stačí pro rodiče na potravinu napsat “určeno pro děti od 1. roku” a rodič snadno získá důvěru.


Příjem cukru u dětí


Dítě je velice rozsáhlý pojem. Můžeme si představit dítě jednoleté, dítě 13ti leté - pořád je to dítě, ale tento věkový rozdíl zbůsobuje i rozdíl v metabolismu a fázi vývoje. ESPGHAN (European Society for Pediatric, Gastroenterology and Nutrition) vytvořilo doporučení příjmu přidaného cukru na jednotlivé věkové kategorie, přičemž by obecně mělo platit doporučení příjmu cukru do 5 % celkového energetického příjmu. Dětem do dvou let by se přidaný cukr neměl podávat vůbec nebo jen v minimálním množství. Bohužel realita je úplně jiná a rodičům, prarodičům a jiným přijde úplně běžné dávat nejmenším dětem sušenky, čokoládíčky, bonbony, lízátka, pitíčka atd. Proto mi určitě věříte, že si před všemi připadám trochu jako exot, když všem řeknu, že malé (má 16 měsíců) nedávám sušenky, slazené jogurty a piškoty, které jsou “dětem určené”. Jenže oni nevědí, že existují ještě větší exoti - mámy, co dítěti dávají od prvních příkrmů například veganskou stravu. (Do teď si vzpomínám na podobný případ, co jsem měla v nemocnici - miminko neprospívalo, vývoj byl opožděný a skončilo na kapačkách). Nejde o to sladkosti dítěti zakazovat, no to může mít pak úplně opačný efekt. Jenže, když nevidí, že to jíte, tak ani nic takového nevyžaduje. A potom, když to jíte a dítě je přirozeně zvědavé, tak ochutnat klidně dejte. Ale hlavní principem je dítě naučit toho zdravého základu a míry ve výživě. Pokud toto nemá rodič, tak to nebude mít ani dítě.


Doporučený příjem cukrů u dětí dle ESPGHAN (2017)

Sladká chuť je návyková


Chuťové preference jsou u každého vrozené, ale mohou být ovlivněné i tím, co maminka jí v těhotenství, kulturou a dostupností potravin. Dítě je už od narození prakticky zvyklé na sladkou chuť, protože i mateřské mléko je nasládlé. Jenže chuť mateřského mléka se také mění na základě toho, co kojící maminka jí. Je to dobře, protože dítě tak částečně poznává různé druhy chutí už od narození, čímž se pozitivně ovlivňuje přijetí nových potravin dítětem při zavádění příkrmů a ve starším věku. Proto je nevýhoda u nekojených dětí, které jsou krmeny umělou výživou, ta má chuť pořád stejnou a převážně nasládlou.

Chuťové preference dítěte můžete částečně ovlivnit i dostupností potravin. Snažte se dítě seznámit s co nejvíce typy potravin a poskytněte mu tu zkušenost, ale určitě vynechejte slazené nápoje v lahvi u nejmenších dětí.


Čím teda sladit?


Tato otázka mi byla podána několikrát a často se diví, když odpovím ovocem. Ano, i ovoce je sladké a ne jen banán. My dospělí jsme už navyklí na sladkou chuť a nejsme pak schopni sníst rýžovou kaši bez medu/cukru, protože nám to nechutná. Já to přirovnávám často k soli, má to úplně stejný princip. Čím víc sůl používáme, tím více se naše chuťové pohárky adaptují a mi vyžadujeme soli více, určitě to znáte. Když podáme dítěti neslazenou obilnou kaši, na kterou je zvyklé od začátku, tak jim chutná. Není se čemu divit - obiloviny jsou přirozeně nasládlé. Můžete využít také jakékoliv zralé ovoce, případně u nejmenších dětí přesnídávku z ovoce (bez přidaného cukru). Samozřejmě by se vše mělo přizpůsobit věku dítěte a tomu, jakou má pohybovou aktivitu – na to nikdy nezapomínejte.

104 zobrazení

© 2020 by Mgr. Eva Veličková Hvorecká

  • Telefon
  • FB Nutricoach
  • Black Instagram Icon