Bc. Eva Hvorecká  |  Onemocnění dnešní doby
image for Význam výživy při divertikulární chorobě tlustého střeva

Divertikulární choroba neboli divertikulóza je benigní onemocnění tlustého střeva, při kterém pacient často nepociťuje žádné potíže. Díky významné prevalenci ve vyspělých státech západního světa (10 % populace pod 40 let, 50-70 % populace nad 80 let) se často řadí mezi tzv. civilizační onemocnění (já raději užívám termín „onemocnění dnešní doby“). Jednou z hlavních příčin zvyšujícího se výskytu divertikulózy je náš životní styl a strava chudá na vlákninu.

Co je to divertikulóza a proč k ní dochází

Při divertikulóze dochází v oslabených částech stěny tlustého střeva ke vzniku vychlípení (divertiklu). Tato oslabená místa se ve stěně střeva nacházejí fyziologicky (například v místech, kde se nenachází podélná svalovina nebo v místech, kde do stěny střeva vstupují cévy). Divertikly pak v těchto částech vznikají v důsledku nadměrné činnosti stěny tlustého střeva (časté nadýmání, dlouhodobá zácpa apod.).

Divertikulóza ve většině případech probíhá bez klinických příznaků, je však potřeba dodržovat určité zásady výživy, aby nedocházelo ke zbytečným komplikacím, jako jsou záněty a krvácení, které můžou pacienta ohrožovat na životě.

Výživové doporučení při divertikulóze

Jedním z hlavních faktorů, který se podílí na vzniku divertikulární choroby, je nedostatek vlákniny ve stravě. Bylo potvrzeno, že u lidí, kteří konzumují převážně maso, mléčné výrobky a potraviny vysoce technologicky zpracované, které jsou chudé na vlákninu, se divertikulóza vyskytuje častěji než u lidí, kteří mají ve stravě dostatek ovoce, zeleniny a celozrnných potravin. Nejenže je dostatek vlákniny ve stravě dobrou prevencí vzniku divertikulózy, ale také je vynikající prevencí vzniku komplikací při již diagnostikované divertikulární chorobě. Proto se ve výživě při divertikulóze zaměřujeme na racionální výživu s dostatkem vlákniny. Racionální výživa znamená, že ve stravování dodržujeme pravidelnost, přiměřenost (nepřejídáme se), pestrost (zařazujeme obiloviny, různé druhy ovoce a zeleniny, luštěniny, ořechy, maso, ryby, mléčné výrobky aj.) a jíme potraviny nutričně (výživově) plnohodnotné a s dostatkem vlákniny. Doporučený denní příjem vlákniny pro dospělého člověka činí 30 g. Jak zajistit, abychom takové množství vlákniny ve stravě přijímali?

  • Pravidelně jíst čerstvou zeleninu (4-5 krát denně)
  • Pravidelně jíst čerstvé ovoce (2-4 krát denně)
  • Do jídelníčku zařazovat vícezrnné a celozrnné pečivo
  • Do jídelníčku zařazovat luštěniny (3-4x týdně)
  • Polévky zahušťovat nastrouhanou zeleninou (ne hladkou moukou), případně v pokrmech využívat celozrnné mouky
  • Pro dostatek vlákniny ve stravě se také doporučuje konzumace 30 g pšeničných otrub* denně.

Divertikulitida jako komplikace divertikulózy

Divertikulitida je stav, při kterém dochází k zanícení výchlipek (divertiklů) stěny tlustého střeva. Při nekomplikované divertikulitidě stačí nasadit „pouze“ antibiotika. V případě, že je stav pacienta horší, je potřeba zasáhnout chirurgickou léčbou. Z hlediska výživy je ale důležité, že se zásady stravování při divertikulitidě významně liší od zásad při klinicky „klidné“ divertikulóze! Rozdíl je v tom, že vlákninu ve stravě naopak omezujeme. Hovoříme o tzv. bezezbytkové dietě. Principem této diety je, co nejméně tlusté střevo namáhat, například zvětšeným objemem stolice, nadýmáním či zvýšenou peristaltikou střeva. Tím, že činnost tlustého střeva „šetříme“, předcházíme zhoršení stavu pacienta.

Zásady výživy při divertikulitidě

  • Vyhýbáme se potravinám, které nadýmají (př. kapusta, zelí, paprika, cibule, luštěniny apod.). Toto může být velmi individuální a pacient si musí sám uvědomit, které potraviny mu způsobují nadýmání a které ne. U zeleniny často postačí uvaření nebo dušení k tomu, aby se předešlo potížím s trávením.
  • Ovoce konzumujeme pouze loupané, strouhané, mixované, bez semínek a slupek případně i tepelně upravené, abychom ho zbavili tuhých slupek a vláken. Znamená to tedy, že se vyhýbáme druhům ovoce, jako jsou pomeranče, mandarinky, jahody, kiwi, rybíz, tzn. veškeré druhy, kde se nacházejí drobná semínka).
  • V důsledku omezené konzumace ovoce a zeleniny, hrozí riziko nedostatečného příjmu vitaminu C. Doporučuje se proto, užívat vitamin C jako suplement (v doplňcích stravy). Vitamin C může dopomoci i hojení střeva.
  • Vyhýbáme se celozrnným potravinám.
  • Omezujeme příliš tučné jídlo (salámy, tučné sýry, tučné maso), smažené a ostré jídlo.
  • Ze stravy úplně vyloučíme také alkohol.

Ačkoliv se doporučení výživy při divertikulóze může jevit jako samá striktní přikázání, vůbec tomu tak není. Dalo by se říci, že zásady výživy při divertikuklární chorobě odpovídají doporučením pro zdravého dospělého člověka. Tato doporučení slouží jako prevence mnoha onemocnění dnešní doby (obezita, diabetes mellitus 2. typu - cukrovka, vysoký krevní tlak atd.) souvisejících často s výživou člověka. Není to nic náročného, složitého a dokonce ani drahého, jak se, bohužel, spousta lidí domnívá. Je potřeba pouze myslet na 3 hlavní zásady stravování - pravidelnost, přiměřenost a pestrost. K těmto třem "P" zařaďte ještě pohyb a kondice i energie budete mít na rozdávání! :)

 

*Pšeničné otruby

Pšeničné otruby jsou velice prospěšné pro správnou funkci střev, protože jsou velmi bohaté na vlákninu. Při divertikulární chorobě se doporučuje příjem 20-30 g otrub za den. Zpravidla se začíná dávkou 2-3 lžičky otrub 3x denně a po 2 až 3 týdnech se dávka podle potřeb zvyšuje. Pšeničné otruby se mohou přidávat do jogurtů, salátů, mléka, polévky, čaje nebo jen tak ze lžičky a zapít tekutinou. Důležité je, aby užívání otrub bylo dlouhodobé a pravidelné.


Zdroje:
  1. ANTOŠ, F. Divertikulární choroba tlustého střeva. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Grada, 1996.
  2. Referenční hodnoty pro příjem živin. Praha: Společnost pro výživu, 2011.
  3. SVAČINA, Š. Klinická dietologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008.
  4. SVAČINA, Š. Poruchy metabolismu a výživy. Praha: Galén, 2010.
  5. ŠNAJDAUF, M., S. Adámek. Jsou nutná antibiotika v léčbě nekomplikované divertikulitidy?. Rozhledy v chirurgii, 2013.