Mgr. Vlastimil Chadim  |  Potraviny
image for Cuketa

Cuketa je jednoletá plodová zelenina druhu tykev obecná (Cucurbita pepo), která pochází z oblastí střední Ameriky. Cuketa vznikla šlechtěním tykve v Itálii. Označení cuketa pochází z italského zucca – tykev. Cukety mohou dorůstat délky až jednoho metru. Pro kuchyňské využití jsou však nejvýhodnější plody s velikostí do 25 cm, které mají malá a měkká zrníčka, méně vlákniny a jsou lépe stravitelné. Mladé cukety ani není třeba před konzumací loupat. Barva plodů je tmavě nebo světle zelená. Vyšlechtěny byly též „zlaté“ cukety se žlutou či oranžovou barvou.

Díky vysokému podílu vody má cuketa nízkou energetickou hodnotu – ze 100 g plodu získáme 15-20 kcal (63-85 kJ). Energii přináší sacharidy (cca 3 g / 100 g), bílkoviny (1,7 g / 100 g) a velmi malé množství tuků (0,4 g / 100 g). Cukety obsahují rozpustnou i nerozpustnou vláknin (1 g / 100 g). Z vitamínů stojí za zmínku vyšší obsah beta karotenu. Vysoké množství draslíků a velmi malé množství sodíku působí pozitivně při vysokém krevním tlaku a otocích. Podobně jako ostatní druhy plodové zeleniny je cuketa vhodná pro všechny věkové skupiny, většinu zdravých i nemocných jedinců.

Cuketa má široké využití v přípravě celé řady pokrmů. Na rozdíl od okurek se téměř vždy podává tepelně zpracovaná – dušením, vařením, grilováním, pečením, zapékáním (s masem, šunkou, sýrem, brambory, těstovinami), smažením v těstíčku či jako bramboráky. Výborná je k přípravě polévek, omáček, pomazánek. Poměrně málo známé jsou recepty na knedlíky, pizzu i sladké pokrmy. Cukety můžeme nakládat (podobně jako okurky) samostatně nebo s ostatní zeleninou či houbami. Mladé a křehké plody lze konzumovat za syrova v podobě ochucených salátů s jinými druhy zeleniny (nejčastěji s paprikou, rajčaty, okurkou). K přípravě jídel je možné využít také květů cukety – oblíbené v podobě francouzském zeleninovém pokrmu ratatouille.