Mgr. Eva Hvorecká  |  Výživa ve sportu
image for Bezlepková dieta a sportovní výkonnost

„Ideálně bez lepku.“ S těmito názory se v určité době roztrhl pytel a převládají také mezi sportovci. Ti často věří, že lepek způsobuje zažívací potíže, zánět ve střevě a jiné problémy, které pak mají vliv na jejich výkonnost, ačkoliv jsou vlastně zdraví. V důsledku toho vynechávají ze stravy vše, co by lepek mohlo obsahovat, čímž se často připravují o potřebné živiny. Zbytečně investují také do drahých bezlepkových potravin, ačkoliv v anamnéze nemají přítomnou celiakii ani alergii na lepek. Jedná se tedy pouze o módní vlnu ve výživě a komerční záležitost nebo je lepek opravdu škodný i pro zdravé jedince? Zkusme se na to společně podívat.

 

Stručně o lepku, celiakii, alergii na lepek a neceliakální glutenové senzitivitě

Lepek neboli gluten je klíčovou bílkovinou obilovin. Jedná se o složenou bílkovinu obsahující gliadiny a gluteniny, které se vyskytují v různých formách a tudíž na ně imunitní systém organismu také specificky reaguje. Například gliadiny jsou u senzitivních jedinců spíše zodpovědné za vznik celiakie, kdežto gluteniny spíše za alergickou reakci na lepek apod. Celiakie je autoimunitní onemocnění s abnormální reakcí na lepek, při které dochází k postupnému zničení buněk střevní sliznice vlastním imunitním systémem a k poruše vstřebávání živin ze stravy. Při alergii na lepek imunitní systém reaguje tvorbou protilátek specifických pro lepek. Pro rozvoj této reakce stačí už nepatrné množství lepku ve stravě. Z hlediska nutričního je toto důležitý rozdíl mezi celiakií a alergií na lepek. Je důležité tato onemocnění nezaměňovat. Neceliakální glutenová senzitivita je relativně nový pojem onemocnění vyjadřující neautoimunitní a nealergickou reakci na lepek. To znamená, že se nejedná ani o celiakii, ani o alergii na lepek. Patofyziologický podklad tohoto onemocnění není zatím úplně jasný, proto se diagnostikuje většinou na základě vyloučení výše zmíněných nemocí a prostřednictvím eliminační diety (vynechání lepku ze stravy po určitou dobu a následnou expozicí lepku).

Pravdou je, že patogenita lepku a jeho bílkovin se v historii mění. Fuchs (2016) například uvádí, že dnešní technologické postupy výroby mouky mění celkový obsah lepku v nich. Jeho toxicitu může také zvyšovat reziduální obsah pesticidů v obilovinách. A dnešní obrat spíše k bílým moukám vede k vyššímu příjmu lepku. Toto jsou jedny z mnoha (!) faktorů, které mohou vysvětlit v dnešní době zvýšený výskyt onemocnění způsobených lepkem.

A jak je to s tou sportovní výkonností?

Sportovců, kteří si „nasadí“ bezlepkovou dietu ačkoliv nemají diagnostikovanou alergii, celiakii či neceliakální glutenovou senzitivitu (NCGS), stále více přibývá. Tvoří dokonce už vyšší procento než ti, kteří opravdu musí mít bezlepkovou stravu kvůli onemocnění. Sportovci často věří, že se na bezlepkové stravě zlepší jejich výkonnost, zdraví, zažívání apod. Tyto názory podporují také různá komerční hlášení, která zároveň propagují bezlepkové potraviny. Ale opravdu existuje nějaká souvislost mezi příjmem lepku a tím, jak se sportovec cítí? V podstatě ne. Doposud žádné studie nepotvrdily prospěšnost bezlepkové diety pro zdravého sportovce ani z hlediska zdraví, ani z hlediska výkonnosti. Proč píši „v podstatě“? Protože se zdá, že významnou roli hraje VÍRA sportovce v to, že mu vynechání lepku ze stravy udělá dobře. A taky udělá. Jedná se o velice známý placebo efekt, který už je nad rámec tohoto článku.

Proč tedy sportovci popisují časté zažívací potíže?

Sportovní aktivita, obzvláště ta vytrvalostní a na výkonnostní či vrcholové úrovni, vyvolává v organismu určitý stres. Dehydratace organismu, omezené prokrvení zažívacího traktu během zátěže, klimatické podmínky a určitý psychický stres sportovce jsou faktory, které přispívají ke vzniku zažívacích potíží. Mohli bychom v podstatě říci, že při extrémním fyzickém zatížení dochází k „poranění“ střevní bariéry a v takovém případě může dojít i k horší toleranci lepku (stejně jako jiných látek ze stravy).

V čem spočívá riziko při bezlepkové dietě u zdravých sportovců?

Podle mého názoru je největší „zlo“, když si člověk bezlepkovou dietu naordinuje sám sobě a vlastně si sám diagnostikuje jakousi „intoleranci“ lepku, aniž by šel k pořádnému lékaři, který udělá příslušná vyšetření. A to vše pouze na základě nějakých informací z internetu či od jiných laiků.

Dříve byla bezlepková dieta spojována s rizikem nedostatečného příjmu bílkovin, vlákniny, vitaminů skupiny B a železa. Avšak s dnešním rozvojem sortimentu bezlepkových potravin toto riziko v takové míře už nehrozí. Kromě toho jsou více dostupné přirozeně bezlepkové potraviny jako je například amarant, quinoa, pohanka a jiné pseudoobiloviny. I přesto jsou sportovci, obzvláště ti vytrvalostní, v určitém riziku. Tvoří totiž specifickou skupinu s vysokou potřebou živin a energie ve srovnání s „nesportovci“. Proto při jakékoliv dietě, jakékoliv eliminaci určitých potravin z jejich stravy, hrozí nedostatečná energetická dostupnost, nedostatečný příjem vitaminu a minerálních látek či makronutrientů (sacharidy, tuky, bílkoviny). V důsledku toho dochází ke zhoršení jejich výkonnosti, regeneračních schopností organismu s negativním postihnutím imunitního systému a jiných funkcí potřebných pro jejich náročné, několikafázové či několikahodinové tréninky. Proto dbejte na vyváženou stravu, s dostatečnou energetickou dostupností a správně načasovanou z hlediska tréninků! Takže všeho s mírou a se selským zdravým rozumem.

 

Literatura

LIS, Dana M., James W. FELL, Kiran D. K. AHUJA, Cecilia M. KITIC a Trent STELLINGWERFF. Commercial Hype Versus Reality: Our Current Scientific Understanding of Gluten and Athletic Performance. Current Sports Medicine Reports [online]. 2016.
FUCHS, Martin. Potravinová alergie a intolerance. 2016.
KAPOUNOVÁ, Zlata, Anna PACKOVÁ, Jana PETROVÁ, Jana SPÁČILOVÁ, Alena STROSSEROVÁ a Sylva ŠMÍDOVÁ. Diety ve školních jídelnách: manuál k zavedení dietního stravování do školních jídelen. 2017.